V oblasti metalurgie lze historii výroby kelímku z karbidu křemíku používaného pro tavení neželezných kovů vysledovat až do 30. let 20. století. Jeho komplexní proces zahrnuje drcení surovin, dávkování, ruční spřádání nebo válcování, sušení, vypalování, olejování a ochranu proti vlhkosti. Mezi použité přísady patří grafit, jíl, pyrofylitový slínek nebo bauxitový slínek s vysokým obsahem oxidu hlinitého, monokřemičitý prášek nebo ferosilikonový prášek a voda, smíchané v určitém poměru. Postupem času byl začleněn karbid křemíku pro zvýšení tepelné vodivosti a zlepšení kvality. Tento tradiční způsob má však vysokou spotřebu energie, dlouhý výrobní cyklus a velké ztráty a deformace ve fázi polotovaru.
Oproti tomu dnešní nejpokročilejší proces tvarování kelímku je izostatické lisování. Tato technologie využívá grafitovo-karbidový kelímek s fenolovou pryskyřicí, dehtem nebo asfaltem jako pojivem a grafit a karbid křemíku jako hlavní suroviny. Výsledný kelímek má nízkou poréznost, vysokou hustotu, jednotnou texturu a silnou odolnost proti korozi. Navzdory těmto výhodám se při spalování uvolňuje škodlivý kouř a prach, což způsobuje znečištění životního prostředí.
Vývoj výroby kelímků z karbidu křemíku odráží pokračující snahu tohoto odvětví o efektivitu, kvalitu a odpovědnost vůči životnímu prostředí. Jak technologie postupuje, důraz je kladen na vývoj metod pro minimalizaci spotřeby energie, zkrácení výrobních cyklů a zmírnění dopadu na životní prostředí. Výrobci kelímků zkoumají inovativní materiály a procesy, aby dosáhli těchto cílů, s cílem dosáhnout rovnováhy mezi tradicí a moderností. Vzhledem k tomu, že poptávka po tavení neželezných kovů stále roste, bude vývoj ve výrobě kelímků hrát zásadní roli při utváření budoucnosti metalurgie.
Čas odeslání: duben-08-2024